Nuda je dobrá - obzvlášť pro děti
Nuda je dobrá.
Co to je za myšlenku? Vždyť nikdo nemá rád nudu. No jo, ale nuda je ohromně prospěšná. Generuje totiž nové nápady, nutí nás být kreativní a otevírá dveře novým myšlenkám/zážitkům. Zkrátka generuje neobyčejné výsledky.
Platí to u dospělých, a jako obvykle u dětí především. Hlavní myšlenkou tohoto článku tedy je, že děti nemusíme nekonečně bavit, naopak. Necháme je vymýšlet si zábavu, řešit své nesnáze nebo se nudit, zatímco my zůstáváme tichými pozorovateli. Dřív to bylo samozřejmé, děti běhaly po dvorku a sbíraly kozí bobky, zatímco maminka obstarávala hospodářství. Dnes se na to musí psát články, abychom ochránili přehlcené děti obklopené hračkami a nekonečnou pozorností rodičů.
Dobře, tak jak na to?
Předpokladem k tomu, aby si dítě samostatně hrálo je bezpečné prostředí. Janet Lansbury to nazývá "Yes space" (Místo "Ano"). Je to bezpečné místo, kde je minimum zákazů, kontroly ... zkrátka dítě se může realizovat bez zásahu rodiče a nerušeně se rozvíjet. Taky je fajn vyčistit si domácnost od hracích králíčků na baterky a podobných vymožeností, jsou to zabijáci kreativity. Pasivní dítě drží aktivní hračku, mačká, mačká ... pak z toho má vymačkaný mozek.
Magda Gerber věřila v "aktivní děti než-li v aktivní hračky". Stačí pár jednoduchých předmětů, které se dají důkladně prozkoumat a tvořivě využívat. Co takhle misky - dají se naplnit, otáčet, roztáčet, stavět na sebe, do sebe, udělat z nich botičku, čepičku, domeček ... dítě by vymyslelo seznam jednou takový. No a ideální je čerstvý vzduch a k tomu třeba klacíčky, šišky a kaluže.
Magda Gerber věřila v "aktivní děti než-li v aktivní hračky". Stačí pár jednoduchých předmětů, které se dají důkladně prozkoumat a tvořivě využívat. Co takhle misky - dají se naplnit, otáčet, roztáčet, stavět na sebe, do sebe, udělat z nich botičku, čepičku, domeček ... dítě by vymyslelo seznam jednou takový. No a ideální je čerstvý vzduch a k tomu třeba klacíčky, šišky a kaluže.
Nerušená hra pro rodiče může být zpočátku výzvou, naše přirozené nastavení je totiž dítěti pomáhat, usnadňovat život nebo radši zasahovat ještě dřív, preventivně. Ale někdy je to úplně zbytečný, nemyslíte?
Už chybí jenom jedna kostka a bude to hotový, koukej! nebo Miláčku, jablíčko není černé, ale zelené, tady máš zelenou. Takhle spadneš, já tě tam vysadím ... a tak dále a tak dále. Tak moc námahy a tak málo užitku. Dítě má rodiče za zadkem a nezažije zklamání ze zhroucené věže ani potěšení z toho, když ji sám postaví až nad hlavu. Nezná námahu při šplhání na vysokou prolejzačku, ani nadšení, když se tam konečně dostane.
Cílem RIE (Resources for Infant Educarers) je nechat dítě tohle všechno zažít. Rodič si dá zpátečku, nechá dítě experimentovat, testovat, učit se. Není důležitý výsledek ale to všechno před tím. Pasivita rodiče umožňuje dítěti být více aktivní, vynalézavý a méně závislý.
Co mám teda dělat?
Pozorovat a dělat méně. Neukazujte jim, jak se staví kostky nebo jak se maluje. Nevysazujte je na prolejzačku, když se tam dokáží vylopotit sami. Buďte jim nablízku, lehněte si vedle nich na zem a užívejte si "mistra při práci" nebo si dělejte své věci. No a když něco nejde, svažte si alespoň na minutu ruce a nepomáhejte. Můžete být mile překvapeni, že to váš malý človíček dokáže.
Tohle cvičení vás oba posune o kus dál :-)
Pozorování zdar, milí rodiče!
Vaše Pavla
Další tipy nabízí Janet Lansbury v článku Independent play - Five Hints to Get the Ball Rolling. Sdílejte Pavly blog na Facebooku, třeba tím potěšíte kamaráda/ku.
Už chybí jenom jedna kostka a bude to hotový, koukej! nebo Miláčku, jablíčko není černé, ale zelené, tady máš zelenou. Takhle spadneš, já tě tam vysadím ... a tak dále a tak dále. Tak moc námahy a tak málo užitku. Dítě má rodiče za zadkem a nezažije zklamání ze zhroucené věže ani potěšení z toho, když ji sám postaví až nad hlavu. Nezná námahu při šplhání na vysokou prolejzačku, ani nadšení, když se tam konečně dostane.
Cílem RIE (Resources for Infant Educarers) je nechat dítě tohle všechno zažít. Rodič si dá zpátečku, nechá dítě experimentovat, testovat, učit se. Není důležitý výsledek ale to všechno před tím. Pasivita rodiče umožňuje dítěti být více aktivní, vynalézavý a méně závislý.
Co mám teda dělat?
Pozorovat a dělat méně. Neukazujte jim, jak se staví kostky nebo jak se maluje. Nevysazujte je na prolejzačku, když se tam dokáží vylopotit sami. Buďte jim nablízku, lehněte si vedle nich na zem a užívejte si "mistra při práci" nebo si dělejte své věci. No a když něco nejde, svažte si alespoň na minutu ruce a nepomáhejte. Můžete být mile překvapeni, že to váš malý človíček dokáže.
Tohle cvičení vás oba posune o kus dál :-)
Pozorování zdar, milí rodiče!
Vaše Pavla
Další tipy nabízí Janet Lansbury v článku Independent play - Five Hints to Get the Ball Rolling. Sdílejte Pavly blog na Facebooku, třeba tím potěšíte kamaráda/ku.
Komentáře
Okomentovat