Chválit, nechválit? Jsem z toho jelen.

"Babi, nechval ho takhle. Víš co, nechval ho radši vůbec." nebo "Ty šikulko šikovná" a tleskám :-)

Dva extrémy. Taková hezká věc - pochvaly, a tolik diskuze kolem nich. V tomto článku se chci podívat na to, jak Resources for Infant Educarers (RIE) vnímá pochvaly dětí. A k tomu  přidám jeden "experiment na dětech" :-) 

Jak to máte? Chválíte rádi a často, vyzdvihujete, jak hezky vypadá, jak byl rychlý, chytrý, skvělý ... ? Náš instinkt nám říká, že dítěti dáme do života sebevědomí a dobrý pocit ze sebe samého. Je to strašně divný, ale ono je to úplně naopak. 

Chápu, jestli mi nevěříte. Proto nabízím studii, která dává celkem smysl:

Studenti na amerických školách v New Yorku dostali sérii jednoduchých testů. Po dokončení dostala polovina studentů pochvalu typu: "Ty jsi chytrý/á". Druhá polovina dostala ocenění: "Je vidět, že ses snažil a tvrdě pracoval." Poté dostali studenti na výběr lehký a obtížnější test. "Chytří" studenti si zvolili jednoduchou variantu (z obavy z neúspěchu) a druhá skupina zvolila výzvu v podobě obtížnějšího testu (neměli co ztratit). Tečkou toho všeho je velmi obtížný test pro obě skupiny, kde všichni selhali. "Chytří" studenti se cítili zcela poražení a hodili flintu do žita. Druhá skupina věřila, že to dokáží lépe, a chtěli to zkusit znovu. Byli houževnatí, vytrvalí a toužili po lepším výsledku. 

Když má pochvala cizího člověka takový efekt, jaký dopad má asi pochvala od maminky/tatínka? Jestli vám tato studie stačí k tomu, abyste chválili uvážlivě, nabízím pár tipů ze článku od Janet Lansbury:

1. Zapomeňte na šikulky - Dítěti to nic nedá. Akorát to, že je v jádru asi opravdu šikovné, všechno mu jde a nemusí se u toho tolik snažit, stačí málo a rodič je nadšen. Možná, že bychom mohli zase trochu ubrat a nechat přírodu pracovat. Dítěti totiž často stačí odměna vyplývající z přirozených důsledků: Vylezl jsem, postavil jsem, vyrobil jsem, doběhl jsem ... Zkuste u jeho úspěchů třeba i chvíli mlčet a jen pozorovat, jakou má radost. Je to hrozně fajn :-)

2. Zpětná vazba - Neznamená to, že váš šikovný potomek nedostane pochvalu žádnou. Dostane ... a jakou :-). Jen si na ní dejme trochu záležet, když se tak snažil. Buďme konkrétní, všímejme si. Takže třeba:

"Teda, tohle jsi vybarvila? To ti muselo dát velkou práci! Líbí se mi ta kombinace černé a hnědé a taky, jak ses snažila nepřetáhnout." nebo

"Béďo, ty sis uklidil v pokojíčku? Ty jo, medvídka jsi dal mezi ostatní plyšáky a všechny puzzlíky máš zpátky v krabičce. To je fajn, teď máš ve všem pořádek a víš, kde to najdeš." A nebo někdy stačí jen poděkovat:

"Děkuju, že jsi podal sestřičce ten dudlík, mě to moc pomohlo a ségra má radost, koukej!" 

Vaše děcko dostalo skutečně krásnou pochvalu. Vidělo, že jste si obrázek prohlédli, zaznamenali jste všechny detaily a příště zkusí nepřetáhnout vůbec, protože vy si toho všimnete. Béďa může mít radost z kvalitně odvedené práce a chápe, že z toho má užitek hlavně on - možná motivace uklidit si i zítra? No a být užitečný a pomoct vděčné mámě, to je prostě super :-)

Ono u dospělých to funguje dost podobně. V práci jste dokončili náročný projekt a hrdě odevzdáváte profesionální výkon. Prostě radost! Šéfík na to mrkne a týdny vaší dřiny ohodnotí slovem: "Šikulka." - Cože? To je jako všechno? Mohl říct: "Děkuji za projekt, jsou tam zajímavé statistiky a oceňuji profesionální grafické zpracování. Je vidět, že jste to dělal svědomitě". Jsou to konkrétní body, které vás posouvají dál a motivují. 

Jestli je tohle fajn pro nás, zkusme ocenit i námahu našich dětí. Změníme jim svět. 

Vaše Pavla 

Pro další čtení k tématu nabízím články Praising children - risking failure nebo Surprising Ways to Encourage Your Kids. 

Pavly blog